Připravovala jsem novou přednášku a vše s tím související. Po několik nocí jsem seděla s notebookem na klíně a rozšiřovala a neustále upravovala prezentaci. Bavilo mě to tak, že jsem ztrácela pojem o čase, zapomínala na pitný režim i jídlo. Nepociťovala jsem únavu a i po ukončení práce a odebrání se ke spánku nemohla usnout.

Začínala jsem mít pocit, že žiju vlastně dva životy. První probíhal v obvyklém režimu, druhý začínal v okamžiku, kdy rodina usnula. Probouzelo se ve mně stoprocentní pracovní já, v klidu pozdního večera a noci jsem se konečně mohla věnovat jen svým nápadům a myšlenkám, hledat nové informace, skládat vše dohromady a přemýšlet o výsledné podobě.

Je jasné, že takto se nedá fungovat neustále. Běžně se střídají období, kdy nás práce baví, a pak nějakou dobu štve. Nejsme roboti a potřebujeme mít sílu být přítelkyně, manželka, matka, postarat se o chod domácnosti.

Jak jste na tom vy? Pracujete naplno nebo na padesát procent? Každý den ráno vstáváte s hrůzou, že zase musíte do práce?

Co je vlastně optimální stav? Práce, jež nás v zásadě baví, nebo práce, pro kterou maximálně žijeme?

Maximální pracovní nasazení většinou ale přináší i kompromisy a dluhy na jiných frontách. Nemáte čas na své přátele, návštěva rodiny se uskuteční pouze o významných svátcích, nemáte energii na své oblíbené koníčky. Odpočinek je slovo, které zmizelo z vašeho slovníku.

Domů se chodíte jenom vyspat, a po nějaké době se dostavuje syndrom vyhoření. Zařaďte zpátečku včas. Práce nás může naplňovat, ale důležité je i vypnout, při aktivním odpočinku, s kamarádkou, která se vás už dlouho snaží někam vytáhnout.

Naplánujte si pro začátek prodloužený víkend, vypněte telefon, zapomeňte na termíny, maily, z rozhovorů vypusťte téma práce. Jarní období nabízí plno možností, jak trávit volný čas. Jsou věci, které bychom neměly propásnout .-).